Muž, který sázel stromy

Keď si len na malú chvíľu predstavím, že niekde na tomto šírom svete, existuje taký pokojný človek, ku ktorému ma môže obyčajná náhoda priviesť, cítim nesmiernu radosť a nádej. Už samotná kniha je svojou malosťou a jednoduchosťou schopná pohladiť nejednu dušu a film posúva rovinu príbehu a jeho myšlienky ešte ďalej. Muž, ktorý sadil stromy je nádherným príbehom bez zbytočnej zlomyseľnosti a zloby. Jeho pokoj sa dokáže dostať na každého, kto je ochotný na neho pozerať ako na potvrdenie vety, že v jednoduchosti je krása. Pre mňa po dlhom čase asi najpozitívnejší zážitok. (31.10.2013)

"Když uvážím, že jeden člověk, jediné telo a jediný duch, stačili premeniť poušť v zemi Kanánskou, pak předse jen veřím, že osud člověka múže byt nádherny" - myšlienka, ktorú si vo svojom srdci uchovám navždy. __ V každom z nás pramení moc zmeniť aspoň kúsok tejto zeme na raj (alebo peklo). Ak by sa zachoval minimálne každý stí človek ako Elzéard Bouffier, svet by by bolo hodno nazývať miestom pokoja. __ Čo sa animácie týka - berte do úvahy, že všetken obraz, ktorý ste mali možnosť zhliadnuť, bol kreslený ručne. Skláňam poctu. (28.07.2010)

Na pol hodinu som sa ocitol niekde inde. Kde som ani nepomyslel na školu, domáce úlohy a iné starosti. Len som potichu počúval príbeh jedného muža, ktorý dokázal na prvý pohľad nemožné. Počas sledovania som nevydal ani jeden hlások a ani raz som neodtrhol zrak od obrazovky. Teraz už viem, čo je to ozajstné presvedčenie, pevná vôľa a ozajstná krása. Tam, kde niekedy nebolo nič, je teraz všetko. (30.03.2009)

"Ten muž konal cosi veskrze božského..." ... a přitom jen sázel stromy. Divák postupně odsouvá své malicherné problémy s rozbitou pračkou, nebo nedostatkem pečiva do pozadí a nahrazuje je humanistickými idejemi, aby si nakonec povzdechl: "Kéž bych dokázal něco podobného, jako muž, který sázel stromy..." (09.03.2007)

Tady není s hodnocením nad čím přemýšlet. Příběh sám o sobě je krásný. Je napsán tak, že pohladí a nutí diváky přát si aby byl skutečný. Skutečný není, ale o to lépe vyzní toto vyprávění s geniální (a to nemyslím s nadsázkou) kresbou a animací. Nevím, čím přesně Frédéric Back kreslil, jestli to byla křída, či pastely, každopádně jeho tvroba je hodně originální a vlastně jedinečná. A když se jeho kresbám dodá pohyb, výseldný efekt je…dechberoucí. Zejména záběry, kde kamera nešvenkuje po liniích, ale například krouží kolem postav, působí fenomenálně. A k tomu vyzpěvuje zvučný hlas Philippa Noireta. Troufám si tvrdit, že tento animák je regulérní umělecké dílo. (24.11.2010)